Něco málo k obveselení

3. června 2008 v 2:31 | Bard Jošt |  Balady a zpěvy bardské
bard
Vítejte vzácní návštěvníci a pobuďte alespoň malou chvíli v teple a pohodlí této taverny. A jelikož se zde nalévá dobrého pití a na stoly se nosí jenom vybrané pokrmy, chybí už jenom jediná věc. Ptáte se, o čem mluvím? No přeci o písni, kterou bard zpívá pro obveselení publika. Já, jakožto bard ze vzdálené země, vám budu pět o hrdinných činech mocných rytířů a pánů, o krásách a líbeznosti cudných dam a o proklatých zlořádech, co zemi svou zbraní sužovali.
Představte si nyní snovou krajinu. Stojíte vprostřed rozkvetlé louky, okolo vás les, ze kterého slyšíte zurčení nějakého potůčku. Nad vámi je hedvábné tmavě modré nebe, na němž září stovky a tisíce hvězd, které se navěky třpytí pod záštitou mohutné luny v úplňku, jejíž světlo svými jemně stříbrnými paprsky osvětluje ztichlou louku. Vůně rozkvetlých květin je omamná a ve chvíli, kdy víčka začínají těžknout a vy se dostáváte do poklidného klimbání vás probudí smích.
Není to obyčejný smích, ale takový ten smích, co je lehký jako vánek a zní jako ty nejkrásnější zvony. Smích mladé dívky a její radosti ze života, z tance a noci. A potom ji spatříte. Oděná v téměř průzračně bílém šatu, pod kterým se skrývají ladné křivky bujného mládí, s věncem z lučních bylin ve vlasech, které ji sahají až k pasu, a s úsměvem na rtech se dává do veselého tance. Jste omámeni její krásou i ladností jejího pohybu a nepochybujete, že ona je víla a vy sníte ten nejkrásnější sen.
Vídám tě ve svých snech,
vídám tě ve spaní,
když luna oblaka
na nebi rozhání

Zpívám dál v dešti slz,
co po tváři stékají,
tam kde mlha ukrývá
milence potají

Sám v poušti bez vody
hledám tvou oázu,
pouhá fatamorgána
je zlato za krásu

Stojím a a poslouchám
chorály poslední,
posílám ti něžný vzkaz,
než nás znovu rozdělí
svítání
A zrovna když se ta bohyně krásy, ten ideál dokonalosti, přiblíží k vám a její ruka je téměř na dosah té vaší, začne pomalu blednout a s ní i celá louka, okolní les i hvězdné nebe nad hlavou. Otevřete oči a zlatavé paprsky ranního slunce vám oznamují, že přišel nový den. Náhle si nejste schopni vybavit si tvář té krásné ženy a možná ani kroky jejího hypnotizujícího tance. Co vám však zbyde je ten příjemný pocit a úsměv na tváři při vzpomínce na krásný sen.
 

Ukradené obrazy

3. června 2008 v 1:47 | Hostinský
No co je tohle za pořádek, pacholci? Sotva se na chvíli otočím, už mi tady někdo bere věci! Nejdřív koukám, že je fuč vývěsní cedule mojí krčmy a pak vidím, že někdo vybílil i vnitřek! Což o to, dohromady to zase dáme, ale té práce! Jestli vás někoho načapám, jak mi tady zase někdo něco bere, tak ho chytím a upeču ho na ohni jako to sele, co se tam teď otáčí... nebo alespoň doufám, že tam to sele ještě je.

Mladý pan z Olbramovic

22. května 2008 v 3:10 | Tomáš z Olbramovic |  Rytířský sál
Sal
Ach, ty nejsi ta děvečka, co mi má přinést jídlo. Nevadí, dobrou společnost člověk vždy rád uvítá. Posaď se. Je slušností se představit, já jsem Tomáš z Olbramovic. Olbramovice? Mé panství se rozkládá na jih od Prahy a na sever od Tábora.
Co dělám zde? Na to je věru snadné odpovědět. Po každém tažení, bitvě či jen dlouhé cestě zde hledám klid a odpočinek. Také se zde setkávám se svými přáteli a vyprávíme si své zážitky a dobrodružství. Že chceš nějaké slyšet? Nuže dobrá, povím ti o tom, jak jsme na poslední cestě bránili v noci utopený hrad Okoř.
Zatímco posádka hradu se po celodenním jarmarku veselila v nedaleké vsi, já a několik dalších jsme se vrátili na hrad dříve, abychom si odpočali od celodenní únavy. S jedním švédským šlechticem a panošem jménem Martin jsme zrovna vášnivě řešili poslední kejklířské vystoupení, ve kterém o polykače i plivače ohňů, dívky předvádějící orientální tance či o exotická zvířata nebyla nouze, když v tom se náhle zpod hradu ozval hrozivý hlomoz!
Neváhali jsme ani na chvíli a neprodleně jsme vyrazili k první střílně, abychom odhlalili viníka těchto ďábelských zvuků. Pod hradem stál pětičlenný houf prazvláštně oděných lidí, kteří si namísto šatu oblékli podivné hadry a namísto přileb měly čapky se ztvrzenou boční částí, leč pouze na jedné straně. Marně jsme se snažili odhalit úmysly či původ těchto stvoření, natožpak abychom se snažili porozumět jejich neznámé řeči, která se jazyku českému, anglickému ni francouzskému nepodobala a jak poznamenal náš švédský přítel, ani z jazyků germánských nepocházela jejich slova.
Okor
Náhle se tento dav maškar začal zvolna valit k hradní bráně. S hrůzou jsme sledovali, jak překonávají první překážku a pokračují v cestě k nám. Nebylo tedy zbytí a pokud jsme chtěli zachránit život a majetek, jakož i hrad samotný ubránit, museli jsme vtrhnout do zbrojnice a urychleně se vyzbrojit. Švédský vévoda se chopil sudlice, panoš Martin si vzal halapartnu a já sevřel pevně jílec svého věrného meče. Ze zbrojnice jsme vyšli právě včas, abychom se střetli s hloučkem kreatur, které si na cestu svítily nějakým pekelným bílým světlem. Když tyto hanebné nestvůry spatřily, že proti nim jde odhodlaná trojice zkušených válečníků, obrátily se ve zběsilý útěk.
Hnali jsme je přes celé nádvoří až zpátky k bráně, kterou poté panoš a světle blonďatý šlechtic z dálné a chladné země, odhodlaně bránili proti dalším výpadům, zatímco já se jal zpátky ve zbrojnici najít palné zbraně a vše k nim potřebné. Než jsem však stihl zmobilizovat palebnou sílu hradní zbrojnice, ozýval se už zdálky klusot mnoha koní - posádka hradu se vracela z veselky!
Tvorové, ne nepodobní bájným skřetům či pohádkovým běsům, prchali jako o život, zatímco posádka mířila vítězoslavně k bráně. Nakonec byla celá ta cháska rozprášena po okolí a jen tak se nestane, aby zase někoho napadlo uzmout si hrad Okoř silou.
Co? Že je to až neskutečné? Nuže příteli... možná ano a možná ne. Uvědom si, že sedíš mezi rytíři a takové obecenstvo svou historkou přeci nechceš zklamat.

Setkání s Thalesem

22. května 2008 v 0:09 | Thales |  Rozjímání nad sklenicí vína
Thales
Vítej, poutníče. Klidně se u mne posaď. Ptáš se, kdo jsem? Já jsem Thales, místní vypravěč. Vidím, že jsi překvapen mým jménem. Přestože můj šedý vous a stříbrem protkané vlasy by mohly svědčit o opaku, musím tě ujistit, že nemám nic společného s Řeckem ani s antickými filozofy. I když... ale to poznáš.
Mé jméno pochází z Albionu. Ano, z toho hrdého Albionu, jehož příkré útesy se už po staletí snaží okolní moře marně dobýt svými vlnami. Nejsem však z té hrdé země, pouze mé jméno přišlo z těch kdysi keltských ostrovů. Ale to není důležité. Hlavní je, že jsi teď tady v teple a suchu, zatímco venku se stmívá a mračna černají v příslibu nadcházející bouřky.
Hospodo, sklenici dobrého vína pro hosta! A také něco dobrého k snědku!
Kniha 1
Přeci si nemyslíš, že bys mohl v téhle krčmě zůstat o hladu a žízni, znavený poutníku? Já jsem tady už nějaký ten pátek, ale věř, že jako mladý jsem prochodil svět křížem krážem. Poznal jsem lidi chrabré i bojácné, silné i slabé, dobré... i ty horší. Teď, když už mi nohy a nejenom ty, neslouží tak dobře jako kdysi, zabydlel jsem se zde, v tomto malebném hostinci, kde za skromný peníz vyprávím lidem o místech, která jsem navštívil, o lidech, které jsem poznal a o dobrodružstvích, jež jsem zažil.
Co bys rád slyšel, znavený cizinče? Že nevíš? Nevadí, dnes si odpočiň a vyprávět ti budu příště.

Rozcestník

21. května 2008 v 13:16 | Hostinský
Rozcestnik
Sotva se dveře hospodského zařízení otevřely, vešlo několik známých tváří, kterým děkuji za podporu. Teď, když jsem spokojený s interiérem mé taverny, ukáži vám, co se v jaké místnosti bude dít.
Jako první můžete vejít do Rytířského sálu, ve kterém se budou různí válečníci a rytíři předhánět ve vyprávění svých hrdinských činů v bitvách iv následných pitkách.
Druhá místnost je určena pro lyrické duše, které si chtějí v poklidu poslechnout Balady a zpěvy bardské. Kdo má tedy chuť, nechť pobude v místnosti s pěvci a středověkými minstrely a vyslechne písně o hrdinných skutcích, vítězných bitvách, jakož i o vášnivosti lásky.
Při Rozjímání nad sklenicí vína se hosté baví o věcech pozemských i duchovních. Řeší zde smysl života, své názory na svět, nebe i peklo a pod tíhou myšlenek a dobrého červeného vína zde nejeden návštěvník může skončit s hlavou na stole.
Zatím poslední místnost je určená všemu lidu prostému i vznešenému, kde se čile rozebírají Zvěsti a dění v podhradí, ať už se lidé baví o tom, že jim místní mocipán znovu zvýšil daně, nebo že dnes viděli ve městě neznámého šlechtice v podivné zbroji.
Navštivte tedy komnata, jež vám budou nejlépe vyhovovat a zvesela se přidejte do právě probíhajících debat. Ale pozor! Kdo by snad narušit klid v krčmě měl v úmyslu, toho odvedou v okovech stráže a na pranýři bude pro posměch celému městu!
A nyní již hodujte a bavte se!

Otevíráme krčmu "U vlka"

21. května 2008 v 3:18 | Hostinský
Maiden
Vítám tě, cizinče, v krčmě "U vlka"!
Můžeš tu pobýt jak dlouho chceš. Ohřej se u krbu, dej si korbel piva nebo číši dobrého vína či medoviny a s chutí se zakousni do pečeného masa. Vypadáš unaveně, cizinče. Poseď chvíli a zaposlouchej se do bardských balad a zpěvů. Že bys radši příběhy o hrdinných rytířích a spanilých pannách? Jak si přeješ, cizinče! Anebo si chceš jenom tak popovídat o světě a o lidech s dalšími hosty?
Čiň jak je libo, cizinče. Jez a pij, co hrdlo ráčí! Jsi zde vítán.